Po delší době se začaly objevovat obavy z růstu inflace. Aktuálně rostou ceny komodit, výroba se leckde zadrhává, protože v důsledku pandemie jsou výpadky v dodávkách různých vstupních surovin, a proto se jejich ceny zvyšují. V ČR roční míra inflace v dubnu činila 3,1 %. Inflační očekávání ekonomických subjektů se zvýšila, začíná se živě diskutovat o možném zvyšování úrokových sazeb.
Co je to inflace
Inflace je pojem označující růst cenové hladiny v ekonomice. V praxi ji pocítíme jako zdražování zboží a služeb. K měření velikosti inflace se často používá ukazatel nazvaný index spotřebitelských cen (CPI – Consumer Price Index).
Představitelé jednotlivých ekonomických směrů (škol) se ne zcela shodují na jednotné přesné definici pojmu inflace a ještě více neshod mezi nimi panuje, pokud jde o názory na příčiny inflace. Kdyby byly příčiny inflace v každé situaci jednoznačně zcela zřejmé, dalo by se jí účinně předcházet a zabránit. Každopádně naprostá většina ekonomů uzná, že jednou z podstatných příčin inflace bývá příliš rychlý růst množství peněz v ekonomice. Z historie jsou nechvalně známé případy hyperinflace, která nastala po nadměrné emisi peněz – to když se některá vláda nebo třeba již římský císař rozhodli financovat své výdaje tištěním peněz.
Jak se dostávají peníze do oběhu a jaký to má vliv na inflaci
Peníze jako prostředek směny můžeme rozdělit na peníze hotovostní a bezhotovostní. Zatímco historie hotovostních peněz je stará několik tisíciletí a jako platidla se využívaly v různých dobách na různých místech různé věci, například mušličky nebo mince z drahých kovů, bezhotovostní peníze jsou novinkou několika posledních staletí. Obě tyto formy peněz jsou v dnešní době emitovány (tj. dostávají se do oběhu) stejným způsobem, a to především úvěrem. Naše současné peníze jsou tedy peníze mající úvěrový základ, nejsou kryty žádným zlatem.
Bezhotovostní peníze – to jsou především vklady u bank. Jsou to vlastně takové neviditelné peníze existující ve formě účetních zápisů a jejich prostřednictvím se uskutečňuje vůbec největší množství všech provedených plateb. Bezhotovostní peníze vzniknou jednoduše připsáním dané částky na účet klienta komerční banky, když mu banka poskytne úvěr. Hotovostní peníze – to jsou ve vyspělých zemích bankovky a mince centrální banky (mince neobsahují žádný drahý kov). Tyto hotovostní peníze emituje (to znamená pouští do oběhu) centrální banka buď přímým vyplacením hotovosti ve formě hotovostních úvěrů poskytnutých komerčním bankám, nebo třeba nákupem cenných papírů. Je třeba zdůraznit jeden rozdíl mezi hotovostní a bezhotovostní formou peněz. Zatímco hotovostní peníze smí emitovat pouze centrální banka (tedy v České republice ČNB), bezhotovostní peníze mohou kromě ní emitovat i všechny ostatní komerční banky tím, že poskytují klientům úvěry.
Jak již bylo řečeno, jednou z podstatných příčin inflace je nadměrné množství peněz v oběhu. Je úkolem centrálních bank hlídat množství peněz v ekonomice, aby optimálně odpovídalo aktuálním potřebám dané ekonomiky. K tomuto účelu užívá centrální banka různé nástroje měnové politiky. Předpokladem úspěchu je nezávislost centrální banky například na vládě. Pokud by vláda či třeba panovník mohli centrální bance přikázat, aby tiskla další a další peníze, kterými by chtěli financovat své útraty nebo válečné tažení, roztočila by se kola inflace. Jsou-li schodky státního rozpočtu kryty emisí státních cenných papírů a nakupuje-li tyto státní papíry i centrální banka, dochází tím k emisi nových peněz do oběhu a mohou vznikat inflační tlaky. Tomuto procesu se pak říká monetizace státního dluhu.
Co dělá inflace s našimi úsporami
Inflace úsporám jednoznačně nesvědčí. Roste-li cenová hladina a zboží a služby zdražují, za stejné množství peněz si budeme moci koupit čím dál méně. Proto platí, že čím větší inflaci lidé očekávají, tím méně spoří a tím více si raději půjčují. Na inflaci tratí především všichni věřitelé, naopak na ní vydělávají dlužníci, protože splácejí své dluhy ve znehodnocené měně.
Jak se bránit proti znehodnocování úspor
Aby naše úspory neužírala inflace, je třeba je investovat tak dobře, aby výnos inflaci převýšil. Tedy rozhodně bychom neměli nechávat ležet větší množství peněz na běžném účtu ani na spořicím účtu, jelikož dnešní úrokové sazby se na nich většinou blíží nule. Drobný investor bez investičních znalostí a zkušeností by se měl poohlédnout spíše po nástrojích kolektivního investování, jako jsou podílové fondy, než se pokoušet nakupovat sám akcie či dluhopisy. Vyplatí se zvážit také produkty podporované státními příspěvky, jako je doplňkové penzijní spoření (dříve se mu říkalo penzijní připojištění) či stavební spoření. Pokud jejich výnosy inflaci nepřevýší, alespoň omezí její negativní vliv.
V dobách vyšší inflace či hyperinflace se lidé vždy od držby peněz odvraceli směrem k reálným statkům, jako jsou nemovitosti, zlato, ostatní drahé kovy, různé komodity či umělecké předměty. Pro někoho může být přitažlivá i investice do nové alternativy fiat měny v podobě kryptoměn.
Graf č. 1
Spory o měnovou politiku
Jak je vidět na grafu č. 1, česká ani americká ekonomika se v uplynulých letech nepotýkaly s nijak vysokou mírou inflace. A to přesto, že množství peněz například v americké ekonomice setrvale roste a v covidovém roce 2020 ještě mnohem rychleji než v letech předešlých, jak ukazuje graf č. 2:
Graf č. 2
Po část roku 2020 bylo množství peněz v americké ekonomice v souvislosti s pandemií zvyšováno takovou rychlostí, že graf míří téměř kolmo vzhůru. Množství peněz je zde vyjádřeno prostřednictvím tzv. měnového agregátu M2. (Americká centrální banka zahrnuje do agregátu M2 tyto druhy peněžních prostředků: bankovky a mince v držení domácností a firem, cestovní šeky, vklady na běžných účtech, jiné šekovatelné vklady, malé termínované vklady o částkách nižších než 100 000 dolarů, spořící vklady a účty vkladů peněžního trhu, podílové listy fondů peněžního trhu nevlastněné institucionálními investory.) Z grafu si dále můžeme povšimnout, že jen za sledované období let 2012 až 2021 se množství peněz v oběhu zdvojnásobilo.
Již od minulé velké finanční krize z roku 2008 pumpují centrální banky peníze do ekonomik pomocí tzv. kvantitativního uvolňování. Je to měnová politika nového ražení používaná ke stimulaci ekonomiky. Jde o „tisk peněz“ umírněnějším a chytřejším způsobem, kdy nové peníze nekončí v rukou koncových spotřebitelů (a nezvyšují tedy spotřebitelskou inflaci), ale u velkých investorů – bank a korporací. Zatímco řada ekonomů tento způsob podpory ekonomiky chválí a tvrdí, že zmírnil některé problémy plynoucí z oné velké globální krize, jiní odborníci tento proces kritizují a poukazují na to, že způsobuje skrytou inflaci cen nemovitostí i cenných papírů. Podle kritiků tento způsob měnové politiky proto nemůže pokračovat donekonečna. Uvidíme tedy, jakým směrem se ceny akcií a nemovitostí budou do budoucna posouvat.